Protančená noc

12. června 2017 v 16:14 | Ta co by se ráda stala spisovatelkou |  Téma Týdne
Odbyla půlnoc a já si připadala jako Popelka - měla jsem nutkání okamžitě utéct. Protože přesně v tu chvíli, kdy se na velkých a starých hodinách v obývacím pokoji mé nejlepší kamarádky přesunula velká i malá ručička na dvanáctku, Eduard který do této doby stál u repráků a ze svého notebooku pouštěl písničky, spustil ploužák. Celou místnost naplnila pomalá a smutná melodie písně - Broken Strings. "Francis, říkala jsi mi, že tu žádné ploužáky nebudou." Sykla jsem na svoji kamarádku, která již tančila v objetí s nějakým klukem z vyššího ročníku. "Ano, to jsem ti řekla, jinak by, jsi totiž nepřišla a tím pádem přišla o tanec s Peterem." Usmála se na mě provokativně a přitiskla se ke svému společníkovi ještě víc. Povzdychla jsem si. Francis se mě a Petera snaží dát dohromady už docela dlouhou dobu, avšak zatím se jí to nepodařilo a já doufám, že ani nepodaří. Peter je sice hezký, ale také je sobecký a egoistický. Poslední dobou se chová velmi vlezle a také se mnou neustále flirtuje. Přivádí mne to k šílenství. Najednou mi někdo poklepal na rameno. Zděšeně jsem se otočila a spatřila Peterův obličej, který v šeru místnosti vypadal až strašidelně. "Zatančíš si?" Zeptal se mne vyzívavě. Matně jsem rozeznala, jak zvedl obočí, po té ho zase spustil dolů a to se dvakrát opakovalo. "No tak fajn." Řekla jsem otráveně a chytla se ho kolem krku. On mi dal ruce okolo pasu a po té si mne přitáhl do obětí, já se ale hned se slovy: "O objetí nebyla řeč." zase odtáhla. Takto jsme tančili po zbytek písně a ani jeden znás nevydal hlásku. Nevím, jestli se mi to zdálo, ale Peter mi připadal nějak nervózní. K mému neštěstí po této písni následoval další ploužák a tak jsem se rychlým krokem vydala do kuchyni, kde bylo občerstvení a doufala jsem, že Peter nepůjde za mnou. Doopravdy za mnou nešel, ale u podlouhlého kuchyňského stolu, na kterém bylo nespočetně mís s chipsy a spousta dalšího jídla, seděl hnědovlasý kluk a zíral před sebe. Vypadal smutně a tak jsem se ho rozhodla pozdravit: "Ahoj. Proč taky nejdeš tancovat?" Kluk se na mě podíval s lehce vyděšeným výrazem a řekl: "Proč bych měl? Všechny holky stejně chtějí tančit jen s mým bratrem a já jsem všem ukradený. Kéžby jen nebyl tak sobecký a egoistický!" "Tvůj bratr je Peter Archer?!" Vyhrkla jsem, aniž bych si to uvědomila. Kluk se na mne zmateně podíval a odpověděl: "Ano, přesně tak. Já jsem Richard Archer a Peter Archer je můj starší bratr!" Vytřeštila jsem oči a ucítila, jak rudnu. Kdyby jen věděl, s kým jsem před chvílí tančila. "Aha. A kolik ti je?" "Šestnáct a tobě? A jak se vlastně jmenuješ?" Pousmál se a zadíval se mi do očí. Znovu jsem zčervenala. "Také je mi šestnáct a jmenuji se Mia Canfield." "Mia Canfield?!" Zopakoval pomalu. Přikývla jsem. "Takže ty jsi ta holka, kterou Peter miluje?!" Vyjekl. "Cože?! Ne, to je blbost! On mě nemiluje, jen si ze mě dělá srandu." Chrlila jsem ze sebe slova, nemohla jsem uvěřit tomu, co mi právě Richard řekl a ani jsem tomu uvěřit nechtěla. "Ne, je to pravda, miluje tě. Jednou mi to řekl, když se vrátil z nějaké párty úplně namol a když jsem se ho ráno zeptal, jestli je to pravda, přiznal, že je." Chvíli mi trvalo, než jsem ze sebe dokázala něco kloudného vypravit, ale nakonec se mi to podařilo: "Tak to je sice hezké, ale řekla bych, že jeho bratr je milionkrát lepší než on a tak se tě teď ptám, zatancuješ si se mnou?" Pokusila jsem se o co nejhezčí úsměv a on mi ho oplatil. Po té vzal mou ruku do té své a odešel se mnou zpět do obývacího pokoje, kde nepřetržitě hrály ploužáky, přivinul si mě k sobě a tancovali jsme.
Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem protancovala celou noc, a i když mne potom nehorázně bolely nohy, byl to nejdokonalejší zážitek v mém životě.
 

Kam dál

Reklama